Když něco nevím, tak se zeptám. Nebo raději ne…
V jednom korporátu jsem od HR ředitelky dostala otázku: „Proč se nás lidé nezeptají, když mají strach z chystaných změn? Proč místo toho vytvářejí a šíří po firmě domněnky a předem odsuzují cokoli nového k vyhození do odpadků?“
Odpověď byla velmi prostá.
Když nevíte něco, čeho se předem bojíte nebo tomu nerozumíte, často to ani vědět nechcete – tudíž se na to raději vůbec nezeptáte.
V momentě, kdy dostanete relevantní odpověď, stáváte se zodpovědným za to, jak s danou informací naložíte (rozčílíte se, zalezete pod stůl, budete ji ignorovat nebo se nějak aktivně zařídíte).
Když se nezeptám, nemůže se vlastně nic stát – protože nemám informace, tak podle nich nemusím jednat.
Začátek řetězu
V týmu, kde se nepěstuje otevřená a jasná komunikace mezi lidmi i na úrovni vedení, snadno vznikají prostory pro dohady, předpoklady a očekávání, že věci dopadnou stejně blbě jako posledně.
Když vedení vyhlásí nějaké nepopulární změny (redukce míst, transformace odměn apod.), je mnohem snadnější začít nadávat, bouřit se otevřeně nebo zaplavit interní dotazníky anonymními hejty, než se prostě zeptat – jak to doopravdy je, jak mě to reálně ohrozí, co to ve skutečnosti přinese.
Vytvořením své verze pravdy se daný člověk svým způsobem ocitne v komfortní zóně – děje se „něco“, o čem ví, čemu rozumí a je mu naprosto jasné, jak to dopadne, bez ohledu na to, že za zdí se ve skutečnosti odehrává úplně jiný příběh.
S hlavou v písku se pak daleko snáze stěžuje, předpokládá, očekává něco, co může být klidně na hony vzdálené skutečné verzi.Pokud nejsou mezi lidmi nastavena a dodržována jasná komunikační pravidla, vždycky se najde skulina k nedorozumění a „preventivnímu“ odmítnutí jakékoli změny.
Mluvte se svými lidmi – a mluvte s nimi dřív, než si vytvoří domněnky, kterých se nebudou z výše uvedených důvodů chtít vzdát.
A netýká se to jen velkých korporací a firem se stovkami zaměstnanců. V rodinné firmě, kde je majitel každý den na place spolu se svými deseti zaměstnanci, se taky najde prostor ke zkreslování informací.
Zde pak bývají negativní dopady při rozdělení na tábory Verze A, verze B a skutečnost o to citelnější, že hrajete na relativně malé ploše. Tam, kde každý vidí na každého, jen málokdo chce zůstat se svým jiným názorem osamocen či vyčleněn.
Mám otázku a nebojím se ji použít
Dobře položená otevřená otázka dokáže divy. Než se vaši lidé naučí nebát se zeptat, pomozte jim. Vtáhněte je do diskuze. Otázky z jejich strany se dříve či později dostaví /úspěšně otestováno na živých lidech v rámci firemních workshopů/.
Zapojit své lidi do hry.
Představte si, jak reaguje váš kolega na situaci, kdy vysvětlujete týmu, co se právě ve firmě děje, předkládáte např. možnosti chystaných méně populárních opatření.
Místo toho, abyste celou věc jen suše oznámili a nechali lidi, ať se s tím poperou jak umí, vhodnou otázkou otevřete dialog a rozproudíte diskuzi – jak se na tuto situaci připravit, s čím počítat, a nejspíš společně najdete i řešení, jak s tím co nejlépe naložit.
Dáváte-li svým lidem správné otázky, vedoucí k rozproudění žádoucí diskuze, dáváte jim zároveň i skvělý příklad, že se tímto způsobem mohou ptát i oni sami – věcně, otevřeně a se snahou hledat a nalézat cesty společně.
Šumí, (ale ne)ublíží
Mluvte se svými lidmi tak, jak chcete, aby oni komunikovali s vámi. Jednoduše, věcně, srozumitelně a pravdivě.
Používáte-li při řízení týmu místo kompasu a map mlhostroj, může se snadno stát, že někdo z posádky v této informační mlze zabloudí a nedopatřením půjde přes palubu, nebo rovnou s celou lodí najede na ostré skály.
Komunikace je důležitá napříč všemi směry, napříč všemi patry firmy. I vy, máte-li před své „mužstvo“ předstoupit s relevantními informacemi, je nejdříve potřebujete získat (a dobře jim porozumět). Mlhostroj je obvykle rychlá cesta do pekla, nepočítáme-li umělecké fotografy nebo rockové hvězdy na pódiu.
Otevřená a pravdivá komunikace je pro některé typy vedoucích pracovníků vpravdě výzvou, ale globálně může být obrovským přínosem. Zvažte sami, co vám která verze přinese – i zde platí staré známé Jak vy k my, tak my k vy.